Otázka

Dostala jsem otázku od své kamarádky: "Co bys ve svém životě změnila, abys byla šťastná?" Nepřemýšlela jsem dlouho. "Nezměnila bych nic. Já jsem šťastná."

Ne že bych ve svém životě neudělala chyby. Bylo jich mnoho, některé nebyly malé a myslím si, že ještě nějaké udělám. Ne že by v mém životě šlo všechno  "jako po másle". Zádrhelů a těžkých chvil bylo docela dost. Ne že bych měla vše, na co si jen vzpomenu. Život mi vše nedal dle mých rozmarných přání. Avšak to co mi dal, a stále dává, je úžasné. Já určitě vím, že i přes toto vše, nejsem nešťastná.

Když se tak ohlédnu za tím co bylo a co jsem už prožila, objeví se zajímavý obraz.  Něco mne naučilo skromnosti a pokoře, něco bojovnosti a urputnosti. Pochopila jsem krásu i  umění začátků a získala sílu se nevzdávat.  Někde se objevila láska, něha, smích. Někdo do mého života vstoupil a zanechal krásnou stopu. Po někom zbyla spoušť,  žal, hořkost  a smutek.  Něco jsem dostala a za něco dost zaplatila v různé měně - v penězích, v citech, v slzách. Co z toho změnit?  Toto vše jsem  já, taková jaká jsem. Toto je můj život , který ve mně vyvolává pocit naplnění a  štěstí.

Když jsem se na svou kamarádku podívala při své odpovědi, došlo mi to. Ona byla ta nešťastná a hledala odpověď na své štěstí. Hledala návod, jak ho získat.  Jenže štěstí není v tom, co bychom mohli změnit, kdybychom mohli. Štěstí je stav naší mysli, i přese vše, co nám život dal či vzal. Ta rovnováha hezkého a toho horšího, je vlastně podstatou našeho  štěstí. A jestli jsme šťastní, záleží jen a jen na nás. Jsme-li ochotni přijmout, že to, čeho se nám dostává či nedostává, je to nejlepší co v tuto chvíli můžeme získat či mít.  Zpravidla se za pár let ukáže, že tomu tak opravdu bylo.

(Ukázka životních příběhů a vzpomínek na téma "Štěstí, jak je vidím já" - literární část projektu OČIMA GENERACÍ.)