Vzpomínka - Lítost

Dnes jsem upekla svůj první domácí chléb. Voní tím zvláštním způsobem, tu vůni znám ... z dětství. Prázdniny u babičky v horách. Klasická kachlová pec, na které se vařilo, mně vždy jako dítě města fascinovala. Babička v šátku, zástěře a několika sukních či spodniček (nikdy jsem je nespočítala) pohybující se kolem pece od ranních hodin. I přesto, že byly prázdniny, jsme se díky sluníčku budily docela brzy. Babička už měla poklizeno, podojenou krávu a dopékala chleby. Nikdy jsem nestihla, když zadělávala těsto. Nikdy jsem se jí na pečení chleba nezeptala. Neměla jsem ve víru dětských prázdninových aktivit čas a ani chuť se ptát a povídat si. Jen jsem si uřízla teplou patku chleba, vzala hrnek mléka a odběhla.

Dnes mně to mrzí. Jak moc bych si přála se zeptat na recept, na postup, který se nezapisoval, ale předával se zkušeností a vzájemnou prací. Ano, babička se to naučila od své maminky a babičky. Nenabídla mi jako dítěti ať si přivstanu, že bude zítra péct chleba a já o to nikdy nepožádala. Je mi to líto.

Nevěřila jsem, že to někdy budu dělat. Pečení chleba jsem považovala za přežitek staré doby. Vždyť v obchodě je chleba vždy, proč ztrácet čas. Dnes, po 50-ti letech hledám na internetu různé recepty, zkouším, která mouka a ingredience jsou lepší. Ano, mám spoustu informací, ale chybí mi zkušené oko a laskavé slovo mé babičky, která by strčila prst do těsta a určitě řekla: "Přidej tam hrst mouky a bude to dobré". Nikdy nic nevážila, přesto cokoliv upekla nebo navařila, bylo skvělé.

Dnes jsem upekla svůj první chleba. Není určitě dokonalý, ale voní. Voní domovem, mým dětstvím a vzpomínkami. Těším se na jedno ráno, kdy nabídnu u snídaně své vnučce, která je u mně na prázdninách, že ten další uděláme spolu. Bude to naše hra, která nás udělá obě šťastné. Bude to malá mezigenerační výprava do neznáma, s výsledkem nejistým. Ale tyto krásné životní okamžiky jsou pro mne vyjádřením toho, co pro mne znamená Místo kde žiju. Není to nic hmotného. Je to čas, který si vzájemně darujeme.
Věřím, že jednou na toto bude vzpomínat i má vnučka tak jako dnes já. Jen s tím rozdílem, že bez lítosti, jen s nostalgickým úsměvem ve tváři.