Kde hledat štěstí

Každý z nás vidí štěstí v něčem jiném. Já ho vidím v tom, o čem budu psát.

Podle mého mínění člověk ke štěstí nepotřebuje drahá auta a jiné materiální hodnoty. Měl by mít svoji rodinu, manželku, děti, ale také širší rodinu, prarodiče a příbuzné. Štěstí tkví v tom, že všichni se navzájem podporují, pomáhají si, setkávají se při různých příležitostech. K nejkrásnějším určitě patří sejití se u jednoho stolu nebo u stromečku o vánocích. Vlastní štěstí vidím v tom, že mezi nimi nejsou žádné vády a pře, žádné hádky. Naopak, rádi se vidí a k tomu patří úsměv a užívání si nádherného dne, může být i jeden z mála, kdy se všichni mohou sejít a radovat se.

Existují rodiny, ve kterých se partneři jen hádají a nejen hádají. Často slýcháváme o rodinách, kde si lidé dovedou  navzájem různými způsoby ubližovat.  Je to štěstí? Já si myslím, že takové rodiny šťastné ani nemohou být.

Jsou rodiny, kde rodiče mít děti nemuseli, ale mají – a neváží si jich. Často slýcháváme o rodinách, kde rodiče nebo blízcí příbuzní svým potomkům ubližují, nebo se o ně nezajímají, nebo je naopak rozmazlují. Existují i takové rodiny, kde by děti chtěli mít, ale nemohou, a  tak se rozhodnou pro adopci. Dají tak určitému dítěti šanci na štěstí už jenom tím, že může vyrůstat v domě, kde ho mají opravdu rádi, milují ho.

Ke štěstí patří i narození zdravého dítěte.

Darovat lásku člověku člověkem je k nezaplacení. Lásku opravdovou, upřímnou, bezpodmínečnou. Takovou si člověk za peníze nemůže koupit. Může ji jen získat proto, že mu ji druhý chce dát.

O štěstí, a jak hluboké štěstí vnímat, může hovořit člověk, který se vyhnul jisté smrti, ale nic se mu nestalo. Vyvázl bez zranění, bez škrábnutí. O štěstí může hovořit voják, který se vrátil domů živ a zdráv, a vidí svoje děti a ženu. Vidí, jak se k němu hrnou se slzami v očích. Jsou to slzy štěstí, neboť se s ním setkávají a vidí, že je v pořádku.

Stanislav Hruška, 17 let