Kniha OČIMA GENERACÍ

Témata - členění

1. Téma roku 2015 - "Štěstí, jak je vidím já"

Jak osobní téma. Stále slýcháme dokola, že je ve společnosti špatná nálada. Je to známka toho, že jsme méně šťastní nebo nešťastní? Co je to vlastně štěstí? Co se musí stát, co musí být nebo co musíme mít, abychom byli šťastni? Pro každého z nás je to něco jiného. A vždy je to velice důležité, protože je to o nás, o našem štěstí. Každý prožíváme a cítíme štěstí jinak. V dnešní hektické a přetechnizované době se prožívat a uvědomovat si štěstí stává uměním.

Udělejme tedy prostřednictvím umění malou sondáž do lidských osudů a pohledů na téma štěstí. Může nám to ukázat, jak tzv. malé štěstí může být velikým či naopak. A možná uvidíme, že jsme šťastnější, víc než si myslíme. 

2.  Mezigenerační soužití - "Příběhy z ulice", " Tak to vidím JÁ"

V tomto tématu je možné zhmotnit různé životní situace, kterých jsme přímými účastníky nebo pozorovateli. Vyvolávají v nás různé pocity. Někdy na ně reagujeme, někdy ne. Mnohdy jsme se stali imunními vůči tomu,  co opravdu v tu danou chvíli cítíme, vidíme, vnímáme a bojkotujeme. Říkejme tomu "skutečné okamžiky", které můžeme prožívat nebo ne. Zastavme se a dovolme si skutečné okamžiky prožít, ať ty příjemné nebo ty zraňující. Jen tak dokážeme rozlišovat mezi tím, co je a co není dobré, správné, krásné a špatné. Společenské normy si tvoříme my všichni svým chováním, postoji, předáváním informací dál. My tvoříme, co jsme a co nejsme schopni akceptovat. Jsou to nepsané manuály, které si od nepaměti lidské společenstvo předává z generace na generaci.  Nastavme si zrcadlo prostřednictvím malých "příběhů  z ulice" či odjinud a popsáním "jak to vidím já". Hledejme stav, jak na tom jsme dnes my.

A proč to udělat? Zjištěním stavu se můžeme rozhodnout, co je tady dobře a rozvíjet to, nebo co je špatně a změnit to. Otázkou pak už jen zůstává, zda společnost, skupiny, rodiny  či  jednotlivci chtějí  tuto změnu uskutečnit.

Věříme v pozitivní sílu tvoření, která dokáže přesvědčit, že změnu k lepšímu mezigeneračnímu soužití chceme. Protože toto je naše dědictví a stopa, kterou tady zanecháváme dalším generacím. A jen na kvalitních základech může stát dobrý dům, který vždy byl a je symbolem bezpečí, štěstí, lásky, pohody, rodiny a  lidských hodnot, pro které se má žít. Vytvářejme tyto  základy  našeho symbolického domu ze vzájemné úcty, tolerance, porozumění, pochopení a  akceptace napříč všemi generacemi a činnostmi našeho života.

3.  Vzpomínky

jsou důležitou součástí našeho života. Některé jsou vlastní, některé nám někdo předal. Obojí nás ovlivňuje. Když dítěti s láskou a něžnou nostalgií popisujete své zážitky z dětství (či zážitky svých rodičů a prarodičů), rozšíří oči a prožívá to znovu s vámi. Jsou to krásné chvíle, které dítě provážou s vámi, s rodinou, její historií. Když dítě popisuje své zážitky, zve vás do svého života a dovolí vám to prožívat s ním. Využijte toho a buďte vděčni za tyto okamžiky sdílení jeho reality. V obou případech vzniká pouto, které každý z účastníků potřebuje. Vzpomínky nás mnohému učí, proto se vedly rodinné kroniky, schováváme v krabicích staré fotografie a filmy. Zalistujme tedy ve svých vzpomínkách, blízkých či vzdálených  a předejme je těm kolem nás. Ostatně, kdo ví, co nám mohou, i po létech,  dobrého či krásného přinést.