Veselá nemocnice

Asi před 45 lety jsem byla pacientkou v nemocnici ve Vejprtech.

I když jsme každá z pacientek měla své bebíčko, přesto nám na pokoji bylo dobře a veselo. Sešla se tu parta veselých pacientek. Duší všeho byla paní Zemanová, byla vždy vtipná a veselá. Smály jsme se tak, až nás musela sestřička napomínat, že nám popraskají stehy na břiše.  Jednoho dne nastoupil do nemocnice fungl nový, čerstvě promovaný a velice sympatický doktůrek. A tento doktor vyfasoval nový doktorský mundůrek. Přišel se na náš pokoj zeptat, jestli by mu některá z pacientek na plášť, košili a kalhoty vyšila monogram. Paní Zemanová se hned nabídla a šelmovství jí hrálo v očích. Vyšívá monogram, ale proč tak velkými písmeny? A dokonce na poklopci u kalhot? Říkám si, ten doktor se určitě urazí, ale odvahu má ta paní Zemanová.  Čekáme všichni s napětím, jak se doktůrek zachová. Určitě se urazí. Ale co to? Vidíme rozepjatý plášť  a na poklopci jeho kalhot se tkví jméno:
" SMÍŠEK" , tak se totiž pan doktor jmenoval. Rázem si získal sympatie všech, jak pacientek, tak personálu. V nemocnici panovala radostná atmosféra. Usmívaly se sestřičky, usmívaly se pacientky, usmívali se ostatní doktoři a dokonce i ten přísný primář se usmíval. A kdyby se v  tyto dny přišla podívat do nemocnice inspekce z Ministerstva zdravotnictví, určitě by vejprtská nemocnice dostala vyznamenání jako:
"NEJVESELEJŠÍ NEMOCNICE". Tak tohle bych považovala za štěstí, jak ho vidím já a to mi věřte, to oceníte, až tu jednou budete ležet.

Daniela Červenková, 91 let