Každý štěstí vnímá jinak. Aby však druhý člověk se mohl cítit šťastným, na tom se musí pracovat. S některým člověkem je práce složitější, s některým jednodušší, udělat některého člověka šťastným je opravdu těžké, někdy snad i nemožné, ale u jiného je to tak jednoduché...
Štěstí, jak ho vidím já? Z vlastní zkušenosti vím, že ke štěstí stačí opravdu málo. Jsem šťastná z každé maličkosti. Třeba i jen z jedné věty. K dobré pohodě mi stačí, když od druhého slyším: "Dnes ti to opravdu sluší". Nebo zcela postačí úsměv, který mi ten druhý věnuje.
Zajímalo mě, co lidi kolem mě potřebují k tomu, aby se cítili šťastnými. Vlastně jsem si pro ně připravila mini anketu. Mnozí z těch, na které jsem se obrátila, říkali, že podle nich je to opravdu hodně těžké. Že k tomu, aby mohli říci: "Jsem šťastný, jsem šťastná", potřebují strašně moc. Většina z nich hovořila o penězích, počítačích, autech, domech a dalších materiálních hodnotách. O lásce však hovořili nemnozí. Slůvko láska zaznělo zřídka. Není však láska pro štěstí tím nejdůležitějším? Láska, přátelství a rodina. Podle mého mínění – škoda, že lidé v lásce vidí tak malou hodnotu.
Ale jak se říká: každý to vnímá jinak a každého učiní šťastným něco jiného. I díky tomu je svět barevnější a zajímavější.
Michaela Kaňková, 18 let