Spolu je nám dobře

Dům s pečovatelskou službou- to je moje adresa už šestým rokem. Dům je technický výraz pro střechu nad hlavou a vymezený prostor. Když starý člověk odchází ze svého domova do domu, je to trvalý zlom. Je to vykořenění jako u starého stromu, který pro špatnou půdu potřebujeme přesadit do výhodnějšího prostředí. Než se z nového bydliště stane nový domov, trvá to nějaký čas. Aby se stal z domu domov, je potřeba najít citovou vazbu a pocit sounáležitosti. Domov začíná tím, že vám někdo popřeje s úsměvem dobré ráno a že máte pocit bezpečí. Je dobře, že obyvatel domova má možnost ze svého starého bytu si vzít svůj starý nábytek a taky spoustu bezcenných maličkostí, které mají hodnotu jenom pro něho a jsou poutem ke starým zážitkům, osobám, místům a věcem. Další důležitý předpoklad pro pocit domova je mít možnost disponovat svým volným časem podle starých zvyků. Někdo si může uvařit, někdo si může vyprat nebo dát vyprat, někdo si může domluvit úklid nebo dovoz obědů. Může nebo nemusí se zúčastnit společně plánovaných programů. Jeden z nejdůležitějších pocitů je pocit bezpečí, že v případě náhlé příhody stačí zmáčknout tlačítko a je podána pomocná ruka. Člověk je od přírody tvor společenský, má možnost najít si zde nové přátele buď individuálně, nebo na akcích, které jsou tu organizovány pro společné setkávání. Jsou pořádány „kavárničky“ buď s hudbou, nebo s malým programem. Jsou tu setkání při cvičení paměti nebo společném zpívání či tvořivá práce v ateliéru. Tu práci v ateliéru mám nejraději, a když mám v ruce kus keramické hlíny, tak mám pocit, že i při značném zdravotním omezení jsem schopná cosi vytvořit. Tvoříme společně pod vedením mladé paní Alenky, která je uměleckou duší ateliéru. Sedíme u stolu a každý odvede kousek práce podle svých možností. Já jsem téměř slepá, ale sousedky zprava i zleva jsou ochotny mi poradit, co nevidím a já jsem zase schopná dát do toho sílu prstů, které mě ještě poslouchají. Všichni pak máme radost z výtvorů, které se nám povedli. Taky toto přispívá k tomu, že náš dům je nám domovem.

Rudolfa Vrbecká, 92 let