Před několika dny jsem jel takhle vlakem přírodou, nic zajímavého jsem v tu chvíli nedělal a seděl jen v takovém tichém zadumání. Po chvíli sezení jsem se otočil a sledoval starší pár důchodců, který si přibližně hodinu neuvěřitelně krásně povídal. Nemluvili o tom, co budou mít zítra k obědu, nepomlouvali a nerozebírali někoho jiného. Nemluvili o nemocech, ani o politice nebo o imigrantech. Povídali si o tom, že se jedou podívat na určité místo, kde oba vyrůstali. Po chvíli mi došlo, že mluvili o místě, kde se také poprvé potkali a seznámili. Místo toho, aby ten starý pán znuděně seděl zapřený v sedačce nebo spal, tak celou tu cestu držel svou milovanou za ruku, usmíval se a povídal jí.
Hodně lidí má obavy z toho, že až budou staří, nikdo si jich už všímat nebude a zůstanou opuštění. Jak se ale říká...pokud budete v životě dělat to, co milujete a milovat to, co děláte ... dojdete štěstí a smysl života nikdy neztratíte. Už jen to, že vedle sebe budete mít takového partnera, pro kterého něco skutečně znamenáte a který vás neopustí ve chvíli, kdy se zrovna nedaří a vše není ideální ... to znamená štěstí a opravdovou lásku. V takovém případě i stáří může být krásná věc.
Nehleďte tedy vždy předně na to, jak je váš partner atraktivní a ohromně sexy, protože to vám ve stáří už tolik platné nebude. Hledejte k sobě takového člověka, se kterým si budete po celou dobu hezky rozumět a stát neochvějně při sobě v krásných i horších časech.
Pavel Stadlef